Pátek – 27.6.2003

Je 14:40 a z Jevíčka vyjíždí 5 nablýskaných strojů, které se prohýbají pod váhou svých osádek a plných kufrů „nezbytností“, směrem na Brno. Jako první si to hrne Víťa s Kubou na VFR800, v těsném závěsu za ním Roman se Šárkou na FJR1300, Petr s Ivou na zapůjčené CBR600, Petr „Hujer“ s Míšou na Varaderu a pětici uzavírá Roman s Jarkou na CB750. Pro všechny kolemjdoucí to musí být fantastická podívaná !

Počasí nám přeje, ale musíme se proplétat provozem pátečního odpoledne. Brno jen v rychlosti projíždíme a míříme na hraniční přechod Mikulov (16:10). Před hranicemi ještě tankujeme a vjíždíme do Rakouska, kde musíme koupit dálniční známky. Pokračujeme dál na Vídeň, kterou se překvapivě rychle proplétáme a bez zastávky dál, směr Graz. Avšak z dálnice sjíždíme. Přijíždíme na Semmering (19:00), kde máme stejně jako minule krátkou přestávku. Jedeme dál …avšak první „zásek“ ! … dojíždí nás Roman na CB750 a buší do nádrže, že nemá benzín. Na prvním sjezdu odbočujeme a ihned zastavujeme – chybí jedna z našich motorek (Petr) ! Po chvíli k nám přijíždí dva maníci v černém Audi a vysvětlují, že asi dva kilometry zpět kdosi tlačí motorku. Krátká porada – Kuba usedá s jedním z nich do auta a jedou na benzínku si půjčit kanystr a vrátit se pro Péťu s benzínem. Vše dobře dopadlo, srdečně děkujeme a pokračujeme trochu rychleji dál, protože už se začíná stmívat. Petr ale pořád nadává, že to do 4.000 otáček prostě „nejede“ …

Konečně v Murau ! Vyjíždíme do Stolzalpe a zajíždíme k našemu pensionu (22:00), který se stane na pár dalších dní naším domovem. Jdeme spát v jednu ráno.

Sobota – 28.6.2003

Po dobré snídani sedláme stroje a vyrážíme směr Nockalm. Cestou ještě projíždíme přes Turracherhöhe (1763m.n.m.). Ještě před vjezdem do této oblasti nás varuje cedule určená jen pro motorkáře, že mají jezdit pomalu. I tak se vcelku poklidná jízda občas mění na závody, vzdáleně připomínající závody Tourist Trophy. To se nemění ani odpoledne, kdy už po zaplacení 7 EUR projíždíme Nockalm. Víťa s Kubou po zastavení vypráví, jak jeli zatáčku stupačkou o zem a Kuba (spolujezdec) dokonce i botou! Začíná trochu poprchávat, a tak po troše adrenalinu se uchylujeme do horské hospůdky, kde si objednáváme místní speciality. Venku se mezitím zlepšilo počasí a my, po chutném obědě, pokračujeme dál. Ještě jednou zastavujeme, fotíme se s vycpaným svištěm a tím vlastně ukončujeme naši prohlídku této oblasti. Cestou zpět do našeho hotelu objevujeme v městě Gmünd automuseum Porsche. Jsou zde vystaveny téměř veškeré modely této automobilky – od nejstarších 356 přes závodní speciály až po nejnovější modely 911. To vše doplněno podrobnou historií a dobovými prvky. Doporučujeme! Teď už definitivně jedeme zpět do pensionu. Cestou však „Hujda“ nasazuje poněkud nesmyslně ostřejší tempo a míjí odbočku. Ještě teď slyším ty rejpavé poznámky ostatních. Těm se nevyhnuli ani jiní - Roman (FJR), který večer při vaření kávy „3 v 1“ rozsypával tento malý sáček do dvou hrnků a k tomu nabízel: „Ještě mi zbylo na jedno kafe!“

Neděle – 29.6.2003

Cíl dnešní výpravy – Grossglockner. Jen dobrá rada z cesty – nezapomeňte při placení mýtného vrátit tiket, který jste obdrželi při vjezdu na dálnici, jinak nebudete za svou motorku platit 4,5 EUR, ale 9,0 EUR (viz Roman na svém FJR). Je kolem poledne a my zrovna přijíždíme k branám Grossglockneru. Po krátkém obědě vyjíždíme na Vyhlídku Franze Josefa, odkud se nám naskýtá nádherný pohled na tuto nejvyšší horu Rakouska (3798m.n.m.). Ti nejotrlejší z nás ještě jdou pěšky dolů na ledovec, ti další jedou lanovkou. Vracíme se zpět, tentokrát jinou cestou. Ještě párkrát zastavujeme na focení a tankování a pro dnešek už definitivně zpět do hotelu, protože naše těla už vykazují značnou únavu. I tak se ještě (tak jako každý jiný večer) našel čas si sednout, trochu popíjet a bavit se …

Pondělí – 30.6.2003

Už od rána se všichni chlapi (i některé dívky) začínají pouštět do opravy Hondy CBR600. Po odejmutí kapotáží, nádrže a otevření air-boxu usuzujeme, že vzduchový filtr v air-boxu špatně těsní a nasává falešný vzduch. A tak nasedáme na zbylé motorky a jedeme do města koupit nějakou pásku, kterou bychom „to“ ucpali. Hotovo! Vyrážíme k místním vodopádům a dál na Sölkpass. Jenže chyba – po ujetí asi 5km CBR kolabuje a odmítá startovat. Tlačíme ji k nějakému statku a opět rozebíráme. Na další nastartování už si dá říct, ale teď už doopravdy jedeme do servisu. Mechanik po krátkém projetí prohlašuje, že je vše v pořádku a prodává nám aditivum do benzinu. Pokoušíme se dostat k vodopádům, ale opět je tu stejná pohádka: Honda při jízdě „umírá“, my ji rozebíráme, avšak po 15 minutách opět startuje a jede. A to vše ještě jednou. Teď už za Petra sedá na CBR Kuba, který se jako jediný dorozumí jakž-takž německy a vrací opět do servisu, zatímco ostatní jedou k vodopádům. CBR opět bez dechu dojíždí, ale teď už nejde ani nastartovat. Kuba odjíždí stopem do Murau, aby v servisu zařídil odtah. V opravně dostáváme jiného mechanika, který všechno proměřuje, dokonce se mu i podaří motorku nastartovat a nakonec dává vinu CDI. Děkujeme a chystáme se platit, ale všechno je gratis. Nebudeme štěstí pokoušet a vracíme se zpět do pensionu. Po chvíli přijíždí i druhá skupina, která byla i na Sölkpassu. Jdeme spát brzy ráno.

Úterý – 1.7.2003

Ráno po snídani se balíme, loučíme, naposledy fotíme a odjíždíme. Všichni se modlí, aby Péťova CBR vydržela co nejdál, nejlépe však až do Jevíčka. Cesta zpět je vždy nudná. Párkrát zastavujeme tankovat a dát „pohov“ svému tělu a zase dál. Kousek před Vídní se Petr s Ivou s námi loučí a odjíždí ještě na Slovensko. Myslím, že ty 4 dny byly pro nás tak akorát a už se těšíme domů …

(autor Jakub Trubač)